Lovecký víkend - Horka nad Moravou
Lovecký víkend Horka nad Moravou (17.04.2008)
05.08.2014 22:27
Tak už tu máme jaro. Sice zatím takové aprílové jaro, ale pořád lepší než zima zimoucí.
První dubnový víkend jsem paničku vzala na dlouho očekávaný lovecký víkend. Vyrazily jsme z Prahy už ve čtvrtek večer abychom ještě stihly návštěvu v Olomouci, u Bassiho dvounohé rodinky. V pátek po poledni, notně unaveni z hraní a lítání s dvouletou sestřičkou Bassiho paničky, jsme vyrazili z Olomouce směr Horka nad Moravou. Pobyt byl zajištěn v Lovecké chatě, uprostřed lesů, luk a polí, obklopené rameny řeky Moravy. Moc příjemné místo vzdálené „tak akorát“ od civilizace. Dle všech varování naší pražské výcvikářky Zuzky, jsem byla opravdu nejmenší ze všech cca 30ti chlupatců. Nejvíce byli zastoupeni ohaři „vižličky“ (maďaři) nepočítaně hladkých a jeden hrubák, pár výmarů, „němců“, český fousek, štěně angličánka, jeden „ gordonsvetr“, a retriever, no a já…
V pátek bylo oficiální přivítání, rozdělení do skupin dle schopností a cvičení poslušnosti, jen tak pro zahřátí. Seznámili jsme se s místním zvířectvem – rozumějte koně, kozy, papoušek a něco pro mě…kočičky… No a pak jsme my čtyřnožci byly odveleni na pokoje a uloženi ke spánku. Páníčci se prý jdou radit jak na nás – bez nás. No nevím, moje panička se radila asi do 4 do rána a panička Bassiho dokonce do 6ti…Vstávalo se v osm… Ta jejich porada byla slyšet „na hony daleko“ a nechápu, proč jim do toho drnkala kytara… možná to radění se pojali muzikálově… Na co přišli, netušil nikdo z nás chlupáčů. Ale v sobotu večer se radili zase a úplně stejně…
Ale zpět k tomu podstatnému. V sobotu ráno po snídani jsem vyrazili, rozděleni do čtyř skupinek, do lesa. Naši skupinu vedl zkušený vůdce Štěpán Horák. Šlo se hledat, v mém případě slídit do terénu. Po chvilce čekání jsem dostala přidělený kousek porostu v lese a dostala za úkol místo proslídit a najít nějakou stopičku. Byla jsem prý moc šikovná, krásně jsem proslídila celou plochu a moc hezky jsem spolupracovala s paničkou. Pak se šlo dál a na řadu přišli i ostatní a také hledali. V jeden okamžik těšně před námi, hned vedle cesty, vyběhl kousek vysoké (srnečka). Panička mě nasadila ke slídění, ale nějak jsem zazmatkovala a i přes to, že jsem se dostala až k loži (místu, kde srnečka ležela), důkladně t tam „prozkoumala“ a panička mě nenápadně naváděla dál po stopě, nevěděla jsem co s tím pachem počít. K polednímu přišla řada na „vlečku“ – vezme se zhaslý (mrtvý) kus zvěře, v tomto případě to byl bažantí kohoutek a vleče se určitou trasou na špagátku po zemi, pak se uschová například do vykotlaného stromu nebo na větev a my máme za úkol jej nosem vyhledat. Nesmíme se při tom dívat, kudy se zvěř vleče. Podařilo se a ti zdatnější i kohoutka aportovali. Ještě se střílelo z poplašňáku – zkouška klidu po výstřelu. No a pak následoval pro nás malý odpočinek a pro páníčky oběd.
Sobotním odpoledním programem bylo opět hledání/slídění a praktická příprava na Zkoušky Vloh. Šlo se do vyššího porostu i do pole s jarním osením, zkoušeli jsme si hrát na společný hon, někteří zkoušeli aportovat. V takovém duchu uběhlo celé odpoledne. Počasí se oproti ránu umoudřilo, nepršelo a během dne se obloha vyčistila sluníčko svítilo jako o život, asi nám chtělo vynahradit tu ranní průtrž… Nachodili jsme hodně kilometrů, viděli jsme podél Moravy stromy okousané od bobrů, příroda se probouzela. Lesy byly plné sněženek a petrklíčů, sem ta dymnivka, plicník, podléšťka, nebo fialka… Večer jsme my čtyřnožci povinně museli na pokoje, abychom si odpočinuli a načerpali sílu na další den. Páníci asi nic nedělali, tak odpočívat nemuseli, tudíž se šli zase „radit“…
Na nedělní ráno jsem měla od Štěpána slíbené stopičky – stopování pobarvené (rozuměj krvavé (krev vepřová) ) stopy zvěře. (Slouží k dohledání postřeleného kusu) Bohužel se v noci měnil čas ze zimního na letní a Štěpán si všechno nějak popletl, takže jsme s paničkou vstávali na sedmou zbytečně. Aspoň jsme se tedy „courly“ ranním lesem a užívaly si jarního mrazíku. Na stopu přišla řada až po snídani. Vzala jsem sebou i Bassina a cestou se mohla zbláznit, když jsem narazila na stopu lišky… Barvu jsem zkoušela poprvé v životě a dozvěděla jsem se, že prý by mi to mělo jít, pokud mi to panička nebude kazit J Před obědem jsme se přesunuli k další skupince, která zkoušela hledání ve vyšším porostu, hledali a nacházeli se křepelky. Taky jsem si jednu našla a krásně jsem si ji dokonce zahlásila (začala jsem štěkat). Páníci nás v poledne zase odložili na pokoje a šli se nacpat nedělním řízečkem. Odpoledne se ještě chvilku hledali křepelky a pak už jsme jeli domů. Schoulila jsem se v autě do klubíčka k maďarce Borce a celou cestu do Prahy jsme obě prospaly pěkně na jedné hromadě paničce pod nohama…
Byl to krásný víkend, velká zábava, legrace a hlavně skvělá práce pro nás čtyřnohé. Byla jsem tak krásně unavená, že jsem prospala celé pondělí paničce pod duchnou. Příroda byla úžasná a počasí nám také báječně vyšlo. Našla jsem si nové kamarády a panička se doufám taky ledasčemu přiučila, aby mi to příště tolik nekazila. Za pár týdnů nás to čeká zase. Poslední dubnový víkend jedeme se stejnou skupinou lidí na stejné místo. A v létě, v létě mám slíbený celý týden! Pojede se na Lovecký tábor na Blatensko. Už teď se těším! A panička doufá, že se nám na přesně na Svátek práce podaří složit moji vlastně naši první loveckou zkoušku – Zkoušku Vloh… Děkujeme organizátorům, vedoucím i všem z Lovecké chaty, kteří se o nás starali!
Pěkné jaro plné krásných zážitků!
Vaše BéĎa!