Lovecký výcvik Horka nad Moravou II. (02.05.2008)
05.08.2014 22:29
Lovecký výcvik Horka nad Moravou II.
Jak jsem slibovala, je tu další povídání o mé největší vášni…
Poslední dubnový víkend se konala další výcviková akce pod taktovkou Štěpána Horáka – ch.s. Laváre Morávia: www.lavaremoravia.cz . Akce, která se opět podařila, s počasím, které nemohlo být jinak, než objednané jen pro nás. Příjezd účastníků byl plánován na páteční odpoledne a my si opět s kamarádem – RR Bassinkem udělali výlet den předem k Bassiho lidské Olomoucké smečce. Vezla jsem si sebou novou boudičku, abych měla na pokoji kde bivakovat, ale sestřičce Bassiho paničky se tam tak zalíbilo, že mě tam málem nepustila ;-)
V pátek jsme se začali postupně sjíždět z celé republiky na nám už známé místo. Počasí vypadalo slibně, osádka téměř stejná. Nástup na přivítanou, vysvětlení co a jak, představení vedoucích a pak krátké cvičení poslušnosti. Takže jako minule. Pak nás zase zavřeli páníci na pokoje a opět se jali debatovat a vymýšlet. Kytara drnkala zase asi do 3 do rána a moje panička tam samozřejmě nemohla chybět…
Sobotní snídaně byla tentokrát dříve, na večer se v „našem“ sále měla odehrát svatba tudíž bylo třeba sál začít připravovat na tu slávu. Takže v půl osmé už museli být všichni páníci připravení u stolů. Kupodivu se panička vykopala po 4 hodinách spánku z postele, ale ploužila se za mnou při venčení jako největší lenochod… To jsou ty jejich noční debaty… ;-) Po snídani jsme se po skupinách vydali na svá „pracoviště“. Se Štěpánem jsme vyrazili k poli s vyšším osením a tam si zkoušeli hledání či slídění, ohaři vystavovali, já hlásila, při tom jsme si vyzkoušeli klid po výstřelu, stopu živé zvěře a já i stopu vůdce. Dopoledne uteklo jako voda a byl nejvyšší čas si jet na pokoje trochu odpočinout a páníci si mohli naplnit bříška. Odpoledne jsem dala přednost Viktorovi a Zuzce, kteří mi slíbili pěknou vlečku a slídění na křepelky. Nakonec jsme vyrazili jakožto Hafbácká skupinka na louku v lese. Všichni kdo s námi a nás cvičí na cvičáku v Praze Řeporyjích: RR Bassinek, výmarky Andulka a Cira, kříženka Bublinka, müsterlandka Betynka, německá ohařka Areta a RR Ajax plus oba naši výcvikáři – Zuzka a Viktor a dokonce i oba Hafbo guruové – Míša a Peter Končulov jsme tam byli. Velkopsové zkoušeli aportky a já šla do lesa na vlečku. Zvládla jsem to moc pěkně a celých 250 kroků jsem ušla s nosem přilepeným na zemi. Na konci na mě čekal za odměnu zajíček. Ke konci, přiznávám se, jsem toho měla už celkem plný brejle, ale statečně jsem to ušla. Vedl mě Viktor, panička zase nevěděla jak si mě chytnout a než aby mi to poprvé zkazila… Snad se pořádně koukala jak se to dělá a nebude mi to příště kazit ;-) Pak jsme šli slídit a hledat křepelky, já si je pěkně zahlásila a i všichni ostatní byli více či méně šikulkové. Přeci jen, už bylo pozdní odpoledne a všichni jsme toho měli za celý den dost. Pak ještě jednou aportky a mohlo se jít na večeři. Sobota byla opět prima. Počasí slunečné a krásně jarní. my jsme byly moc šikovní a páníci už nám to tolik nekazili.
Večer ze soboty na neděli měli páníčkové zase diskusní večer s kytarou. Štěpán se nechal na minulém výcviku mnou tak inspirovat, že si týden před Horkou pořídil něco malého nového do své smečky ohařů a ten večer přivezl své nové štěňátko předvést a hádejte co je to? Hádáte správně! Je to jezevčík, je to drsňák, je to trpaslík a navíc je to tmavý divočák jako já a co je úplně nejlepší, Jennynky (Jarunky) táta je můj strejda Dalamánek! Takže mám konečně nějakou parťačku na tyhle naše akce! No, pravda, ona je ještě malý mimino, ale však ona to rychle dožene a pak budeme za zajícema utíkat spolu! To teprve bude něco! J
Nedělní dopoledne se neslo v duchu slídění a hledání. Přijeli jsme na pole, kde jsme byli i den před tím, byl to moc pěkný kus honitby, bezpečný kus ohraničený po třech stranách řekou Moravou. Bohužel, jézéďáci nám předvedli, že nemají pátek ani svátek a slovo neděle je pro ně jen slovo. Pole právě hnojili. Následoval přesun na jiné místo. Nakonec se ukázalo, že to až tak špatné nebylo. Každý z nás si užil pěkně zavěřené části honitby. Ajax s letadélkem Aretkou se při slídění pustili za zajícem a pěkně jej prohanli, Andulka a Cira si vypíchly bažantího kohoutka a dvě křepelky. Já si také pěkně prohnala zajíce. Vypíchla jsem ho při slídění na kraji pole. Srab zajíc se nechtěl utkat pěstně a tak přede mnou začal zdrhat po poli směr do lesa. Já jen šup za ním, s hůronským řevem jak se na správného jezevčíka sluší a patří. Panička jen stála v poli a koukala jak jsem šikovná. Bassina stihla jeho panička včas odvolat. Nakonec mi návrat trval jen 11 minut. V řádech na zkoušky vloh je maximální čas na návrat 30 minut. Tudíž jsem to stihla, jak se říká, „s tlapkou v čumáku“ J Paničku jsem si šikovně našla po stopě, schovala se mi do osení, potvora jedna, že jí lezl jen kousek klobouku. Ale od čeho mám nos, že ano? J Ošlehala jsem si vysokým a ostrým osením cecíky na hrudníčku, ale řeknu vám, na tenhle pocit lovení nic nemá! To pak žádná bolest neexistuje ;-) Bassinek si nakonec taky zalovil zajíčka a bohužel pokořil pravidlo, že zajíc přes silnici nejde. Jde… a jak… Naštěstí v té době byla na silnici uzavírka a téměř žádný provoz. To bylo jediné Bassiho štěstí… Po tom všem hledání, slídění a honění jsme si zasloužili malou koupel na jezerech a pak šupky hupky zpět na Loveckou chatu na oběd. Po obědě už byl jen nástup, hromadné focení a my už jsme odpadávali jako mouchy. Celý den peklo sluníčko, bylo úplně modré nebe a za celý víkend už jsme toho měli vážně dost… Pak už jen sbalit věci. Rozloučit se se všemi kamarády, předat telefony a e-maily kvůli fotkám a odjezd domů.
Byl to nádherný víkend ve skvělé společnosti lidí, kteří si za koníčka zvolili mysliveckou kynologii. Většina z nás do tohoto světa teprve zvědavě nakukuje a dělá první krůčky. Jako třeba já s mojí paničkou. O to víc si vážíme lidí jako je Zuzka, Štěpán, Viktor nebo Míra, kteří neváhají a dělí se s námi o pracně získané zkušenosti a ochotně nám předávají své „nóu-háf“ J Patří jim veliký dík za trpělivost, za jejich přístup a za ochotu starat se o nás a za schopnost poradit a pomoct.
Díky tomu všemu co jsem absolvovala se ve mně podařilo probudit a ještě více podpořit chuť k práci. Díky pomoci a radám mojí paničce se mi podařilo právě včera – 1.5.2008 složit Zkoušky vloh s počtem bodů 184 (ze 188) v první ceně, s nosem za 4. Všechny další disciplíny : slídění, hlasitost, poslušnost, chování po výstřelu, stopa živé zvěře a stopa vůdce také za plný počet bodů – 4. Panička mi bohužel pokazila skóre a z vodění na řemeni jsem dostala 3. Jinak bych byla ne celkově čtvrtá ze 14ti, ale odhadem tak druhá…;-) Ale tolik se mi omlouvala a svoji vinu přiznala, že jí to pro tentokrát odpustím (ne už tak Zuzka a Viktor… panička už si chystá zadnici ;-) ) Ještě jednou díky moc všem, díky kterým se nám tento první krůček povedl! Valentínkům díky za perfektního parťáka!
Takže myslivecké kynologii ZDAR! A těšte se na další, nejen lovecké zážitky!
Vaše BéĎa